Když se učíme, věnujme se základům. Základ je důležitý.
Můžeme znát mnoho věcí do detailu, ale pokud se nebudeme věnovat základům v praxi, nebude nám to vědění nic platné.
Hledejme proto vždy základy a nenechme se opíjet omáčkou.
Omáčka. Je to hezké, příjemné – pro ego. Ale pro ducha a duši člověka je to nic. Pára nad hrncem.
Je třeba mít výchozí pevný bod, ke kterému se budeme stále vracet, dokud nedojdeme tam, kam máme dojít.
K základům se však musíme vracet. Nedá se z nich vycházet a pak studovat dál a přitom zapomenout, odkud jsme přišli.
Je to jako rostlina, která ztrácí své kořeny a jen se žene vzhůru. Nakonec spadne, protože kořeny jsou příliš oslabené.
Stejně tak člověk. Nelze přeskočit z první třídy rovnou do deváté, protože je třeba pochopit látku každého roku, která na sebe navazuje.
Tak je to i s námi. Pokud se zajímáme o duchovní stavy a o vstupy do nirvány a kdoví čeho ještě, ale zapomeneme na základy, pak jen létáme hlavou v oblacích, uvnitř jsme stejně prázdní a ohlupujeme druhé, nejvíce však sami sebe.
A nejdříve musíme milovat sami sebe, abychom mohli milovat a chápat ty ostatní.
Sam Fujera
Volání duše
