Tahle kniha zaujímá zvláštní místo v knihovně. Je důkazem toho, jak člověk vidí věci s odstupem let. Jinak jsem knihu vnímala v teenagerském věku, jinak jsem ji četla po deseti letech a zase jinak ji vnímám dnes. Ale jedno je jisté. Zůstává mojí oblíbenou a má čestné místo mezi knihami. Doporučila bych ji každému. Těžko říci proč. Nejlépe je vzít knihu a číst a potom už žádné proč nebude potřeba. Doufám.Krátká ukázka z knihy
A víc vám toho vypravovat nebudu. Mohl bych vám ještě říct, co jsem dělal, když jsem přišel domů, a jak jsem onemocněl a do který školy mám jít na podzim, až se odsud dostanu, ale mně se nechce. Vážně ne. Mě tohle zrovna teď dvakrát nezajímá.
Spousta lidí, zvlášť ten psychoanalytik, co je tady, se mě v jednom kuse ptá, jestli se už budu snažit, až se v září vrátím zase do školy. To je fakt stupidní otázka podle mýho názoru. Já jen jako, že jak můžete vědět, jestli něco uděláte, dokud to neuděláte? A odpověď na to je, že to vědět nemůžete. Já si myslím, že snahu projevím, ale jak to mám vědět? Na mou duši, to je ale stupidní otázka.
Knihu si můžete koupit zde
půjčit v knihovně nebo od kamaráda. Ale doporučuji!
Tato kniha je navždy spojována s Markem Davidem Chapmanem, kterému byla zamítnuta již sedmá žádost o předčasném ukončení trestu. Nosil knihu stále u sebe. Lennon, stejně jako další známí lidé, které měl Chapman v plánu také zabít, Chapmanovi tolik připomínali nenáviděného hrdinu. Krátce před násilnou smrtí dal John Lennon Davidu Chapmanovi autogram. Chapman se ještě téhož dne vrátil a Lennona zabil před jeho domem na Manhattanu.
