Kdo si však myslí, že pak mezi námi zavládla nějaká velikánská radost, ten se mýlí.
Jak to skutečně bylo?
Svoboda, svoboda, opakuje si člověk neustále. Pochopit to je prostě nad jeho síly. Slovo svoboda je po dlouhých letech toužebných snů už tak otřelé, jeho význam je natolik vybledlý, že se tváří v tvář skutečnosti rozplývá.
Člověk ještě nemá na světě účast. Všechno se jeví neskutečné, nepravděpodobné, pouhý sen.Tento sen je však najednou skutečností. Do ucha se už nezařezává ostrý hvizd, který velí: „Vstávat!“
Mnoho dnů uplyne, než se rozváže nejen jazyk, nýbrž se něco uvolní v nitru, než cit náhle prolomí onu pozoruhodnou obrannou bariéru.
Začíná nový život. Krůček za krůčkem do něj člověk znovu vstupuje, stává se opět člověkem.
Mýlí se ten, kdo si ale myslí, že osvobozený vězeň nepotřebuje žádnou duševní péči, naopak, tlak je obrovský. Právě ono uvolnění mnohdy působí větší muka, než roky strávené v táboře.
Především bylo možno pozorovat, že primitivnější povahy setrvávaly ve svém duševním postoji v kategorii „moc a násilí“. Teď však byli tito lidé osvobozeni a mysleli si, že mohou bez jakýchkoliv zábran používat svou moc k svobodné zvůli. Pro takové primitivní lidi se jen přeznačily staré kategorie – co bylo dříve „minus“, stalo se „plus“: z objektů moci, násilí, zvůle a bezpráví se staly subjekty téhož.
Jen pomalu lze člověka přesvědčit o pravdě jinak triviální, že nikdo nemá právo působit bezpráví, dokonce ani ten ne, kdo sám bezprávím trpěl.
A přesto musíme pracovat na tom, abychom pomohli těmto lidem opět najít pravdu, protože popření této pravdy by mohlo snadno mít hrozné následky.
Viktor E. Frankl, A přesto říci životu ano
Knížečka velikostí malá, ale obsahem veliká. Zdánlivě smutné vyprávěná člověka, který zažil a přežil koncentrační tábor, doufal, že se setká s milovanou ženou, ale nesetkal, přišel o všechny své práce, ale o mnohem více, přišel v táboře o důstojnost, na několik let nebyl člověkem, jen číslem, zvířetem určeným k vyhlazení. Přesto nikdy nepřestal věřit v život a v jeho smysl. Viktor E. Frankl nám díky své knize, díky tomu, co opravdu prožil, předal poselství, že se nemáme za žádných okolností vzdát práva na život.
Lidu je třeba, her nebo chleba
Poctivý Abe
Svoboda
