Steinbeckův poklad

A child may ask, what is the world´s story about. And a grown man or woman may wonder, what way will the world go. How does it end. And, while we´re at it, what ś the story about?

Dítě se může ptát, o čem je svět. A dospělý muž nebo žena chtějí vědět, jakým způsobem jít světem. Jak to skončí. A když už jsme u toho, o čem je svět?

Steinbeck, East of Eden

Khalil Gibran píše ve svém nádherném díle „Prorok“ krásně o dětech

A žena, jež držela na prsou kojence, řekla:
Mluvme o dětech.
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
jsou to synové a dcery
Touhy života po sobě samé.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás,
a ačkoliv jsou u vás, přesto vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku, ale ne své myšlenky,
neboť ony mají své vlastní.
Můžete dát domov jejich tělům,
ale ne jejich duším.
Neboť jejich duše bydlí v domě zítřka, 
který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony,
ale nezkoušejte je dělat stejné, jako jste vy
neboť život nejde pozpátku,
ještě dlí ve včerejšku.
Vy jste luky, z nichž byly vaše děti
vyslány jako živé šípy.
Střelec vidí cíl na stezce nekonečnosti
A napíná vás svou silou,
aby jeho šípy letěly rychle a daleko.
Připusťte, aby vaše luky znamenaly rukou Střelce radost – 
neboť tak, jak ON miluje šíp, jenž letí,
tak miluje i luk, který je pevný.

Je důvod být vděčný a spokojený

Přijdou v životě člověka chvíle, kdy je na dně, zdeptán, má deprese a neví, kudy kam. V dnešní době má člověk možnost zajít za terapeutem.

Ale co když je válka a člověk se ocitne na nejhroznějším místě, které si ani nelze představit. Musí se zažít. Koncentrační tábor. Nikdo si nedovede představit jeho hrůzy a hrůzy války.

Pár šťastným jedincům se podařilo přežít koncentrační tábor. Byl jeden člověk, který také  přežil. Kdo?
Viktor E. Frankl. Byl snad něčím výjimečný? Jistě ne, byl stejným člověkem, jako ti, kterým se podařilo přežít. Ale přesto.

Viktor E. Frankl byl psychiatr s českými kořeny, zakladatel logoterapie a autor knih. Jedna z nich, zcela unikátní kniha s výmluvným názvem „A přesto říci životu ano“ je útlá knížečka, do níž je však mistrovským, ale lidským způsobem vměstnáno to, co zažil a jak jej ovlivnila tato skutečnost.

Viktor E. Frankl se kromě jiných dotýká také jedné otázky. Otázky vězně po osvobození. Člověk, který přežije, by se měl už jen radovat a užívat života. Tak jednoduché to není. Proč?

Nastává šok, z kterého se jen těžko jedinec dostává. Ztráta blízkých, ztráta domova, stále vracející se těžké prožitky, ponížení a strádání, nepochopení okolí. To je snad nejhorší. Druhý nikdy úplně nemůže pochopit člověka, který si koncentračním táborem prošel. Lidé po válce jsou vyčerpaní, frustrovaní, plní zášti a hořkosti. Přichází otázky typu „Proč zrovna ty ses vrátil“, „Snad to tam nebylo tak hrozné“, „Říká se, že je to vše přehnané“, „Možná je důvod, proč tě tam poslali“, "Můj syn se nevrátil a ty ano".

Lidé jsou různí a dokážou být velmi krutí. Viktor E. Frankl jako lékař, vzdělaný a velmi empatický člověk tohle všechno dobře znal a také věděl, jak to funguje.

A já si říkám, jak je dobře, že žádná válka není. Dnešní doba přináší problémů a svých starostí také dost, každá doba, ale s válkou se to srovnat nedá. Určitě je důvod být vděčný.

I o tom se píše v jeho knize, která se stala nejprodávanější knihou z oblasti psychologie v dějinách a dočkala se více jak 9 milionů výtisků ve 30 jazycích.


Knihu bych osobně doporučila z více důvodů, ale jeden hlavní je. Jde o velmi osobní zpověď těžce zkoušeného člověka, ale také velkého bojovníka, člověka velkých myšlenek, které nikdy nezestárnou a dají se použít v každé době.

Člověk si potom může říci: "A přesto říci životu ano"

O mně

J. Seifert, Píseň

AŤ SMÍCH TO BYL, ČI SLZYA HOŘKÉ SLOVO K NIM,
VŽDY ÚSTA MAMINČINA PŘIMKNULA SE K ÚSTŮM MÝM. VŠECHNO UŽ ODPLYNULO, JAK NAD STŘECHAMI DÝM

Emocionálně vykastrovaní

Pořád si děláme starosti, stále někam spěcháme. Ani se nemáme čas zastavit, abychom si položili otázku. Jakou?

Kam to vlastně spěcháme, proč to všechno děláme a co po nás zůstane.

Někde v podvědomí, hluboko v nás se něco ozývá a říká nám, že něco není v pořádku.

Jenže není čas! Je třeba běžet dál a tak se honíme dokolečka den za dnem. Ve skutečnosti stojíme na místě, pohybujeme se v uzavřeném kruhu, aniž bychom to postřehli.

Proto se chovám drsně, proto používám drsná slova a beru vám půdu pod nohama. Jen tak lze přerušit nesmyslný bludný kruh, vystoupit z něj.

Většina lidí je emocionálně uzavřena nebo přesněji řečeno jsou emocionálně vykastrovaní. Jsou jako natahovací panenky. Z práce, do práce, prožitky skryty hluboko uvnitř, a pokud už vypluje na povrch nějaká emoce, je to většinou nahromaděná agrese.

Sousta lidí žije se svým vředem uvnitř duše. Je třeba ho protrhnout, aby mohl vytéci napovrch a tělo se mohlo uzdravovat. Je-li duše zdravá, je také člověk. Pak se také mohou naplno projevit skryté tvůrčí schopnosti člověka, který je schopen realizovat své plány, otevřou se mu nové dveře a hlavně začne zase „žít“.

Přesto se to mnohým nepodaří. Proč? Protože to vzdali už na začátku, příliš brzy, už sami v sobě zahodili tu šanci a čekají na zázrak, ale ty se nedějí.

Proto je tolik nemocí. Protože povaha a osud se rovnají nemoci, jak říká známý odborník, doktor psychologie, pedagogiky, filosofie v medicíně a profesor, Mirzakarim Sanakulovič Norbekov.

Sám byl velmi nemocný, v depresích, jak říká, také velmi neschopný, ale vše se změnilo. Byla to těžká a dlouhá cesta, autor to popisuje v knize s humorem sobě vlastním a stejně tak je schopen předat své zkušenosti druhým. Těm, kteří se nebojí ostřejších slov a přímosti, s jakou autor lidem sděluje, že dokud sami nepohnou zadkem, nic se nestane.

Norbekov a jeho knihy či semináře stojí za to. Pomáhají tisícům lidí na celém světě. Norbekov si nedělá servítky, věci říká jasně, na rovinu, přímo a bez příkras. To se někomu nemusí líbit, ale po čase člověk zjistí, že cesta vede přes Norbekovo učení a filozofii. Jakou? Zvednout zadek a začít konat.

Z knihy Walden od Thorea

  Mně rozkoší jest neproniklý les
A v slastném nadšení se tovaryší
Má duše s osamělým břehem kdes
Kde z hloubi moře hudbu věčnou slyší
Mám lásku k lidem, k přírodě však vyšší.

Tahle kniha rohzodně stojí za přečtení.
Pro milovníky přírody, klidu, ticha, krásna a zamyšlení.

Friedrich Nietzsche napsal

Umění komolit dochází v člověku svého vrcholu. Klamat, podlézat, lhát a předstírat, mluvit o druhém za jeho zády, reprezentovat, chlubit se cizím peřím, maskovat se a udržovat konvence, které leccos skrývají, hrát divadlo druhým i sobě samému, zkrátka bez ustání poletovat kolem jediného plamene marnivosti, to vše se stalo v člověku natolik pravidlem a zákonem, že snad není nic nepochopitelnějšího než to, že by mezi lidmi mohlo vzejít poctivé a čisté puzení k pravdě.

PSANÍ JE JEDNA Z MOŽNOSTÍ, JAK SE ČAS OD ČASU VYROVNÁVAT S VLASTNÍ EXISTENCÍ, J. TOPOL




Jiné citáty
Řekli o penězích
Jak vydělat peníze

Noah Gordon, Poslední žid

Úryvek z knihy

Občas si připadal jako divoké zvíře, ale hluboko ve svém nitru se pevně držel své ušlechtilejší minulosti, odříkával ranní i večerní modlitby a snažil se neztratit přehled o kalendáři, aby mohl světit páteční dny. Někdy se mu i podařilo vykoupat se před příchodem šábesu. Za letních veder to bylo snadné. Pokud by ho někdo zahlédl v řece nebo potůčku, nenapadlo by ho nic jiného, než že se potřebuje ochladit, ale nikoliv z náboženských důvodů. V chladných dnech se roztřesený zimou otíral mokrým hadrem a za třeskutého mrazu raději zapáchal, ostatně nebyl žena, která musí navštívit mikve, aby se mohla milovat s manželem.



Píše se rok 1492 a Španělsko je zmítáno inkvizicí. Útoky na židovské obyvatelstvo jsou obrovské, rovnají se rozměrům holokaustu. Statisíce jich je vyhnáno z domovů, hodně přechází na křesťanskou víru, aby si zachránili život a svým blízkým. Ale mnozí přitom tajně dál praktikují zvyky svého náboženství. Ovšem nikdo si nemůže být jist, že se dožije rána. Všude hrozí smrtelné nebezpečí. V těžkých dobách se lidé mění, mění se jejich charaktery a idee. Pud sebezáchovy je silnější.



Knihy v originálním anglickém jazyce, 
nejlepší způsob učení se cizího jazykaAndělé a démoni
Alexandrie
Povodeň


Jak mí na knihy
Jak mí na všechno

Take risks and you´ll get the payoffs. Learn from your mistakes until you succeed. It´s that simple. 
Riskujte, bude vám to přínosem. Učte se ze svých chyb, až se vám to podaří. Je to tak jednoduché. Bobby Flay

Co je potřeba k dobrému zvládnutí jazyka?
ČÍST - ČÍST - ČÍST

Lincoln, který nechtěl válku

Lincoln, jako nově zvolený prezident, přešel pomalu k řečnickému pultíku a začal pomalu a klidně mluvit. Jeho hlas byl však jasný, vycvičený řečněním pod širým nebem v západních státech.

„Zatímco není nutné prolévat krev, je zapotřebí dodržovat zákony, udržet a ovládat budovy a místa, jež jsou majetkem vlády, vybírat daně a poplatky. Stát však nebude jednat nad rámec těchto záměrů a nebude užívat sílu proti občanům. Nemůžeme se rozdělit. Dejme tomu, že vypukne válka. Nelze bojovat navěky, a když po mnoha ztrátách a žádném zisku na obou stranách boje nakonec ustanou, bude nutno znovu řešit stejné otázky vzájemných vztahů. Nikoli v mých, ale ve vašich rukou, moji nespokojení spoluobčané, je závažná otázka občanské války. Vláda na vás nezaútočí. Pokud vy sami nebudete útočníky, nenastane žádný konflikt.“

Reakce na projev byly různé, od kladných až po velmi záporné, ale největší rozčarování přinesl Fredericku Douglassovi. O něm příště.
Poctivý Abe
Meryl Streep nezklamala
Brad Pitt by se tomu smál

ZAPOMĚTLIVOST JE DŮSLEDEK VELMI USILOVNÉHO MYŠLENÍ, NEBO JEHO NAPROSTÉ ABSENCE, PRÁVO BÝT ZAPOMĚTLIVÍ MAJÍ TUDÍŽ JEN GÉNIOVÉ A IDIOTI, S. L. RUBINŠTEJN

Žena, Donát Šajner

Jsem žena. Vím to, vím.
Jsem v sobě svět, jsem v sobě tajemstvím.
Jsem šeptem odhad výpočtů a drah.
Jsem pomyslná křivka melodie.
Jsem okno, krov, jsme návratu práh.
Jsem krůpěj, kterou rosa nevypije.
Jsem tíží a pokaždé jinou.
Jsem pelem, ale také rákosinou.
Jsem pohár vína, která naráz opíjí.
Jsem pláč, když lásku vzali jí.
Jsem tedy láska vždy a vším.
Jsem její paní, jsem jejím zajetím.
Jsem odhodlána trpět beze slova.
Jsem trs, kde láska roste vždycky znova.
Jsem kořínek, co pije život z hloubi.
Jsem koruna, co se s nebem snoubí.
Jsem šťastná i nad snítkou vřesu.
Jsem v lásce skála, svět klidně poponesu.
Jsem dálka hvězd i teplo dlaní.
Jsem s láskou život, odhodlání.
Jsem vším a navždy nesmrtelná.

Jsem žena.

A co bez lásky?

Jsem jizva, rána, kde i slunce zebe.
Jsem bezbranná a průvan sirou tmou.
Jsem tůň, s níž vlny nepohnou.
Jsem strach, co sám se bojí.
Jsem jablko, jež nikdo nerozkrojí.
Jsem bez díků balvan vprostřed pole.
Jsem bez lásky jak pískle holé.
Jsem sama v sobě v každý roční čas.
Jsem beze strun, jsem vysypaný klas.
Jsem smutek, nenechte mě bez plamene.
Jsem otázka, kterou nikdo nevzpomene.
Jsem, však nechci být, koho nikdo nepolíbí.
Jsem, však bez lásky vždy ženě něco chybí.
Jsem slib. Musím jej splnit. Pro čas krásy
Jsem Tvoje. Vše vzpomíná si.
Jsem náruč života obnažená.

Jsem láska. Žena.

ŽIVOT SE NAUČIT NEDÁ

VZDĚLÁNÍ JE DOBRÁ VĚC. OBČAS JE ALE DOBRÉ SI UVĚDOMIT, ŽE TO, CO OPRAVDU STOJÍ ZA VĚDĚNÍ, SE NEDÁ NAUČIT. OSCAR WILDE

JINÉ CITÁTY
www.diety-recepty.cz/cz/menu/67/citaty-moudrosti/

ČLOVĚK MÁ TŘI CESTY K MOUDRÉHMU POČÍNÁNÍ. PŘEMÝŠLENÍ JE TA NEJRYZEJŠÍ, NAPODOBOVÁNÍ TA NEJSNADNĚJŠÍ, ZKUŠENOST JE TA NEJTRPČÍ. 

KONFUCIUS

Inspirace na
Přemýšlet a zajistit si lepší budoucnost

Psychologie vězně po osvobození

Líčení zážitku osvobození přirozeně nemůže být nikdy neosobní.

Kdo si však myslí, že pak mezi námi zavládla nějaká velikánská radost, ten se mýlí.
Jak to skutečně bylo?

Svoboda, svoboda, opakuje si člověk neustále. Pochopit to je prostě nad jeho síly. Slovo svoboda je po dlouhých letech toužebných snů už tak otřelé, jeho význam je natolik vybledlý, že se tváří v tvář skutečnosti rozplývá.

Člověk ještě nemá na světě účast. Všechno se jeví neskutečné, nepravděpodobné, pouhý sen.Tento sen je však najednou skutečností. Do ucha se už nezařezává ostrý hvizd, který velí: „Vstávat!“
Mnoho dnů uplyne, než se rozváže nejen jazyk, nýbrž se něco uvolní v nitru, než cit náhle prolomí onu pozoruhodnou obrannou bariéru.

Začíná nový život. Krůček za krůčkem do něj člověk znovu vstupuje, stává se opět člověkem.
Mýlí se ten, kdo si ale myslí, že osvobozený vězeň nepotřebuje žádnou duševní péči, naopak, tlak je obrovský. Právě ono uvolnění mnohdy působí větší muka, než roky strávené v táboře.

Především bylo možno pozorovat, že primitivnější povahy setrvávaly ve svém duševním postoji v kategorii „moc a násilí“. Teď však byli tito lidé osvobozeni a mysleli si, že mohou bez jakýchkoliv zábran používat svou moc k svobodné zvůli. Pro takové primitivní lidi se jen přeznačily staré kategorie – co bylo dříve „minus“, stalo se „plus“: z objektů moci, násilí, zvůle a bezpráví se staly subjekty téhož.

Jen pomalu lze člověka přesvědčit o pravdě jinak triviální, že nikdo nemá právo působit bezpráví, dokonce ani ten ne, kdo sám bezprávím trpěl.

A přesto musíme pracovat na tom, abychom pomohli těmto lidem opět najít pravdu, protože popření této pravdy by mohlo snadno mít hrozné následky.

Viktor E. Frankl, A přesto říci životu ano

Knížečka velikostí malá, ale obsahem veliká. Zdánlivě smutné vyprávěná člověka, který zažil a přežil koncentrační tábor, doufal, že se setká s milovanou ženou, ale nesetkal, přišel o všechny své práce, ale o mnohem více, přišel v táboře o důstojnost, na několik let nebyl člověkem, jen číslem, zvířetem určeným k vyhlazení. Přesto nikdy nepřestal věřit v život a v jeho smysl. Viktor E. Frankl nám díky své knize, díky tomu, co opravdu prožil, předal poselství, že se nemáme za žádných okolností vzdát práva na život.

Lidu je třeba, her nebo chleba 
Poctivý Abe
Svoboda

Veronika se rozhodla zemřít

Krásná kniha a také film, autor knihy Paulo Coelho

Slova ošetřujícího lékaře psychiatrické léčebny, který léčil Veroniku poté, co se pokusila otrávit. "Zachránili jí, ale následkem toho byla narušena funkce srdce a Veronika měla brzy umřít. Nakonec tedy umře, jak chtěla. Ale v léčebně potkává člověka, kvůli kterému už na sebevraždu nepomýšlí. Ví, že má však před sebou jen několik málo hodin, dnů, let? Sama neví. Neví, že srdce se uzdravilo, ale to už jí doktor neřekl. A proč také."

Na to, abychom někoho ztratili, musíme nejdřív zažít nefalšované pouto.
Myslím, že bys neměla opustit tento svět, dokud ho nepoznáš.
Většina lidí, kteří se pokusí o sebevraždu, to budou zkoušet tak dlouho, dokud neuspějí.
Jediný lék, v který jediný skutečně stále ještě věřím, je uvědomování si života.
Do doby, než jí někdo poví, že se vyléčila, bude považovat každý den za zázrak a já to budu považovat za největší úspěch

Meryl Streep nezklamala

Poctivý Abe

Život není to, co chceme, ale to, co máme

NEJVYŠŠÍ FORMOU DOKONALOSTI JE JEDNODUCHOST, LEONARDO DA VINCI

První dopis Jaroslava Seiferta mamince

Maminko moje milovaná,
a v zubech konec násadky
přemýšlím, stránka nenapsaná
čeká a čeká na řádky.

Přeji Ti dnes v den Tvého svátku

- ve slově Tvého velké T -
no vida, už mám druhou řádku
a pokračuji ve větě:

štěstí po t se píše ě -
a zdraví a pak selhává
už nadobro má fantazie,
tak přízemní a kulhavá

Sběrné surovosti

Před časem někdo vyhodil malou nenápadnou knížku.
Zaujala mě, zvedla jsem jí a užasla. Sonety/ William Shakespeare!
Knihu jsem zpátky nevrátila, naopak udělala čestné místo v knihovně.
Nadčasová krásná knížečka, malá rozměry, velká svým obsahem.
Nestárnoucí verše, které, jak jdou po sobě, stále více člověka strhávají.
I když jsou to verše staré několik set let, přesto jsou srozumitelné i dnes.
Pravdivost a hloubka slov donutí člověka přemýšlet.
Přemýšlet o sobě, o světě, ve kterém žije.
Autor sám si nijak nezakládal na jedinečnosti a váze svého díla.
Tomu se říká vyzrálost a pokora.

Malá ukázka:

Chceme mít potomstvo od všeho, co je krásné,
aby květ krásy zde nikdy kvést nepřestal,
nýbrž až dozraje, až opadne, až zhasne,
aby zas dědic nes památku jeho dál.
Ty ale zahleděn jen do obrazu svého,
živíš svůj jas a třpyt jen z vlastní podstaty,
a způsobuješ hlad tam kde je hojnost všeho –
sám sobě nepřítel a k vlastní slasti zlý!
I když jsi jediná ozdoba tohoto světa,
jediný hlasatel radostných jarních dní,
chystáš sám v sobě hrob tomu, co v tobě vzkvétá,
a – něžný lakomec – plýtváš v svém skrblení.
Smiluj se nad světem, zanech té lakoty,
nechtějte poklad všech zhltnout jen hrob a ty!
William Shakespeare, Sonety
 

Z knihy Karla Kryla „Země lhostejnost“

Dívám se řemeslníkovi do práce. Sviní právě navoskované linoleum hovínky malty, část už jich rozšlapal, aby je posléze roznesl po baráku, vtlačil do koberce, znečistil rohožku. Fólie na přikrytí leží vedle něj, už šedá spadaným prachem, zbylým – a rozvířeným po majzlíku. Navrhl jsem mu, že tu fólii rozprostřu. On na to, že prý nic neznečistí. Fólie tu stojí asi padesátník. Přemýšlím, jak snadné by bylo začistit stěnu, pak zout boty, sbalit zaneřáděnou igelitovou plachtu a bez námahy vyhodit do popelnice.
Můj řemeslník je hodný chlapec z Československa. Stěnu začistil, poté se pokouší seškrábat špachtlí zaschlou vrstvu spadané omítky. Omítnuté linoleum zachytilo už několik škrábanců. Za půl hodiny seškrábal maltu. Vyjádřil jsem nespokojenost. Teď už další půlhodinku klečí, drhne rejžákem podlahu, při každém namočení vrací bahno na lino, ani ho nenapadlo, že by si mohl vzít čistou vodu. Započítal mi hodinu práce, ano opravdu nezahálel.
Přemýšlím, jak odstraním stříkance malty ze dveří. Po sloupnutí zanechává v laku zřetelně světlejší stopu. Přemýšlím, kam zatelefonovat, kde prodávají světlejší linoleum, kdo mi ho položí, přemítám, kde mají lak na přetření dveří, nebo že bych to linoleum přelakoval? Nejdříve ho ale musím umýt. Je vůbec prostředek, který odstraní maltu? Možná také existuje firma, která čistí koberce. Počítám, kolik bude stát vyčištění. S daní z nadhodnoty. A že bych taky měl utřít prach na nerozestřené fólii. Opravdu nezahálím, jen moje práce zůstala stát.
Jak očividně zobrazená československá pouť k prosperitě.
Ani se nedivím, že se bolševik za těchhle podmínek tak snadno vzdal moci. Dělat novou společnost s tímhle personálem?! Kdyby se jednalo o jedince, poděkoval bych za jeho přítomnost, objednal jiného, kvalifikovanějšího. Jak ale vyměnit národ?
Sleduji v novinách i na obrazovce bláboly nových kapitánů, mám pocit, že jim nějaká firma sestavená z odborníků podobných tomu mému zrovna čistí kapitánský můstek. Přál bych si namoutě, aby z podobného těsta byli i lékaři, kteří jim opravují organismus, narušený hloubáním nad tím, jak zase neodhlasovat potřebný zákon, jak zesabotovat rozhodnutí, kterak se nezúčastnit zasedání, aniž mi někdo za nepřítomnost zarazil poslanecký plat. Jen do voleb je třeba vydržet, pak už nám některá ze staronových mafií naši námahu vynahradí.
Žena pláče. Právě se hodinu marně snažila vydřít z koberce piliny. Můj řemeslník se totiž pustil do vyrábění okna. Zabalená fólie leží tentokrát na patře. Zbavil jsem ji prachu.

Vtipná a velmi trefná, veselá i smutná, ale krásná kniha ještě krásnějšího člověka.

William Shakespeare, Sonety

Je lepší špatný být nežli se špatným zdát,
Má-li být nevinný obžalován z viny
a ztrácet radost z cti, kterou mu může dát
ne to, co cítí sám, ale co soudí jiný.
Proč má mi druhý v svých necudných pohledech
naznačovat, že ví o mojí vášnivosti,
a nad mou křehkostí bdít ještě křehčí špeh,
který má za špatnosti i to, co já zvu ctností?
Ne, ne, já jsem, co jsem, a ti, kdo viní mne
ze všech těch přestupků, jmenují jen své viny:
já se smím napřímit, zatímco oni ne,
jejich duch nemůže odsuzovat mé činy!
Leda by tvrdili o světě veškerém,
že každý v něm je zlý a triumfuje zlem.