Mistři intrik a manipulace

Lživá propagandistická kniha, která vyšla v ústředním nakladatelství NSDAP v Mnichově v roce 1939 pod názvem „Se VII sborem do šumavských Sudet“, pamětní kniha na velkou dobu, vydáno hlavním velitelstvím VII. a. s. v Mnichově.

Úvod

Dne 1. října padly na Šumavě hraniční závory, které do té doby oddělovaly Němce od Němců.

Vůdce dal rozkaz a wehrmacht nastoupil do akce!

Všechny následující události se staly nezapomenutelným zážitkem pro každého, kdo byl u toho. A VII. sbor u toho byl. Byli to jeho vojáci, kteří přinesli slávu, čest a vítěznou vlajku Velkoněmecké říše přes šumavské průsmyky až do té poslední vesnice na jazykové hranici.

O tomto velkém činu osvobození od Čechů a návratu sudetoněmeckých bratrů pod ochranu německého meče vypovídají následující stránky. Podávají svědectví o nadšení, které doprovázelo přicházející oddíly, o strhujících a bouřlivých poděkováních osvobozeného národa, o nezapomenutelném kouzlu Šumavy a prastarém německém duchu jeho obyvatel, o nouzi a chudobě v odlehlých údolích a nezištné pomoci německých oddílů, o vojenských operacích v Sudetech a také o malých radostech vojenského života daleko od domova.

Téměř všechny oddíly VII. sboru sehrály důležitou roli při zobrazení těchto strhujících událostí. To nejlepší bylo zařazeno do této památné vzpomínkové knihy.

Vzniklo tak společné dílo velké historické hodnoty.

Velící generál VII. armádního sboru a velitel branného odvodu VII, generál pěchoty von Schobert

Symbolika nemocí

Doba se zrychluje, všechno se zrychluje. Tím pádem se zjednodušuje.

Romány nejsou v kurzu, málokdo má ochotu a čas zaobírat se rozbory, statěmi dlouhými články. 
Články i knihy musí být výstižné, stručné, doplněné fotkami.

Trh je přesycen vším, na co si člověk vzpomene. I knihami. Ne všechny jsou dobré. Kvantita na úkor kvality. Pokud má člověk svůj okruh zájmu, už ví, co si vybrat. Kdo neví, tápe.  Mnohdy zláká krásný obal, křídový papír, barevné fotografie. Všechno super, jen obsah neodpovídá. V knize je zásadní.

Sama nemám času nazbyt. Práce, rodina, jiné povinnosti. Mám naštěstí právo volby. Nesleduji televizi plnou negativních informací, na internetu přejdu to nejdůležitější jen ve stručnosti a hlavně se věnuji své práci, 
důležitým věcem, které s ní souvisí, vzdělávám se.




Na čtení moc času není, ale jsou a zůstanou mojí velkou láskou, vášní. Vždy se pro ně najde čas.  
Nedávno jsem se dostala ke knize „Symbolika nemocí“. Silná a těžší kniha, hodně textu, málo obrázků. Říkala jsem si, že to nebude to pravé. Přesto mne kniha něčím přitahovala. Možná byl první impulz ten, že autor je ze Sušice. V tomto krásném městě jsem se narodila a jsem na to velmi hrdá. Miluji moje město a vůbec tenhle kraj. Jsou tam dobří lidé, obdivuhodná příroda, dětské vzpomínky.

Zdraví mne zajímá už mnoho let. Zdroj obživy i koníček. 

Kniha je sice obsáhlejší, ale ne nudná, ne plná zbytečného balastu, naopak podává dobré informace. Sama jsem se mnohé nové dozvěděla. A o to jde. Co mám však nejraději? Když autor dokáže o vážných věcech psát s nadhledem, vtipně, s humorem, bez negativních podtextů, ale s nadějí.  


Heslo zní: „Nic není tak špatné, vše se dá řešit, nikdy není pozdě!“

Člověk se nikdy nemá vzdát naděje, ale také radosti ze života, touhy i vášně. Měl by na sobě pracovat, protože jen a jen každý jednotlivec tu bojuje především sám za sebe. Přítel může pomoci, máma pohladí, kniha vysvětlí, ale krok musí každý udělat sám.

Knihu „Symbolika nemocí“ mohu jen doporučit. Ne vše je na internetu a také je třeba mít na paměti to, že mnohé informace jsou neúplné, zkreslené, nepravdivé! Neznalý člověk se může lehce zmýlit nebo dostat do slepé uličky.

Kniha vždy zůstane knihou. Pokladem, zdrojem informací, přítelem, který čeká na poličce nebo v knihovně, trpělivě a tiše. 

„Šokující pravda o potravinách“

Tahle kniha opravdu šokuje, ale líbí se mi na ní, že dokáže s humorem psát o věcech vážných, že má ten správný spád a vlastně dává i naději. 

Není jedno, co nakupujeme a co jíme. Zdraví by člověku nemělo být lhostejné, ale zároveň není účel zbláznit se z toho. 

Lze se vůbec vyznat v labyrintu potravin a jejich výroby?

Třeba odpoví právě tahle kniha. Plná zajímavých informací, opepřená skvělým humorem autora, bez zbytečných omáček, ale fundovaná.

Holt kdo umí, umí.

"Bez utrpení by nevznikly ty nejsilnější duše. Ty nejsilnější osobnosti jsou cejchované jizvami"

Chalíl Džibrán

Zvěstovatel

Tohoto libanonského autora snad ani není třeba představovat. Jeho knihy nejsou veliké počtem stran, ale obsahem. Jsou plné moudrých a inspirativních myšlenek, které se hodí téměř v každém věku a době. Stejně jako autorova kniha Prorok, nalezne čtenář v knize Zvěstovatel vše, co hledá. 

Kdo hledá, najde. Kdo chce, ten vidí. Kniha Chalíla Džibrána, mistra pera, by neměla v knihovně chybět. Autor neobohatí čtenáře jen krásnými myšlenkami, ale také ironií, která je mu vlastní a která knihu správně okoření.

Přijmout sám sebe a neklást si přitom žádné podmínky

V každém člověku se mísí schopnosti i nedostatky. Nejde jen výši bankovního konta, bydlení, práci.

Dnešní lidé si stále častěji dávají předsevzetí, že přijmou sami sebe a uznají, že jsou, navzdory svým nedostatkům, celými a dobrými lidmi. Každý člověk má svou hodnotu.

Přijmou sebe, neznamená přehlížet nedostatky, nesnažit se pracovat na sobě.  Cesta to není jednoduchá, ale stojí za ní sebe přijetí a spokojenost v životě.

Výzkumy ukázaly, že lidé, kteří jsou sami se sebou spokojení, bagatelizují své prohry, protože je považují za něco, co se v jejich životě vyskytuje ojediněle a co nijak nevypovídá o jejich schopnostech.  Naopak lidé, kteří jsou sami se sebou nespokojeni, své prohry zveličují, ztotožňují se s nimi a předpovídají na jejich základě výsledek dalších událostí, které je v životě čekají.

Výborná kniha Davida Nivena, "Tajemství pohody a zdraví"

Ze svého hlediska či z jiného zorného úhlu má pravdu každý

Mudrc šel kolem davu lidí, kteří přihlíželi hádce dvou mužů. Zeptal se, oč se jedná. První muž vyložil celou věc po svém. Mudrc řekl: „Máš pravdu.“ Druhý muž zase řekl svoji verzi. Mudr řekl: „Máš pravdu.“ Někdo z davu se ozval, že přeci nemohou mít pravdu oba. Na to mudrc v klidu řekl: „Máš pravdu.“

Slova z knihy Moudrost pokojného bojovníka, mé oblíbené knihy. Dan Millman dokáže mistrně a trefně popsat život, jaký je. Jeho rady a hluboké myšlenky pomáhali a pomáhají mnoha lidem na celém světě.

Malí velcí pomocníci

„Trvalo dlouho, než jsem začala uvažovat do té míry mechanicky, abych přijala migrénu takovou, jaká je, jako něco, s čím budu žít, jako způsob, jak žijí někteří lidé s cukrovkou“, Joan Didion


Led je jedno z nejlepších protizánětlivých léčení, které známe. Pomáhá stáhnout zanícené tkáně, chladí bolestivost zápalu a velký chlad také ulevuje při bolestech hlavy.

Někteří pacienti se přímo sprchují ledovou vodou, nechají si ledovou vodu stékat na hlavu. Ledová voda ulevuje a přehlušuje silné bolesti hlavy. 

Vyměňování obkladů není tak účinné, protože působí jen na čele a rychle se zahřívají.

Led by měl být první linií obrany, když není nic jiného po ruce. Stojí to i za zkoušku pro ty, kteří ledovou vodu a nejlépe sprchu ještě nevyzkoušeli.

Migrenik by měl mít v mrazáku neustále připravený sáček s ledem. Dnes už také existují výrobky určené přímo k chlazení obličeje při migréně. 

Kromě ledu mnohým pacientům pomáhá stáhnout hlavu šátkem. Někteří pacienti udávají, že hlavu si stáhnou jako do svěráku a někdy si utáhnou šátek přímo přes oči. 

Temno, klid a čerstvý chladný vzduch pomáhají alespoň lépe snášet už tak velmi těžké bolesti při záchvatu.

Hořčík je dalším velkým pomocníkem. Někteří udávají, že nezabírá, ale je dobré, pro migreniky nutné, aby brali hořčík preventivně každý den. Většina lidí ho bere v malé dávce, tak 250 mg, ale je potřeba brát tak 500 mg hořčíku denně, aby se dosáhlo potřebného efektu.

Migrenici by si měli hlídat celkový režim dne, hladinu cukru, vhodný odpočinek, pracovní vytížení, doplňky stravy. 

Mnozí migrenici namítnou, že i přes veškeré snahy, doplňky stravy a léky záchvaty trpí, ale přesto je dobré činit vše, aby se eliminoval počet záchvatů.

Nejlepší kniha o migréně, kterou jsem četla "Migrenový mozek"

Moudrost

Jsou dva druhy skutků,
jeden je vnější a druhý vnitřní.
Ale kdo dokáže říct, který je lepší?
Ani mudrc vám to neřekne

Moudří ustupují
jako sníh pod sluncem
nazí, jako právě pokácený strom
prázdní jako údolí,
temní jako zkalená voda

Nemůže člověk vzít kalnou vodu
a odkalit ji v nehybnosti?

Nebe a Země vytrvají navždy.
Příčinou jejich trvalosti
je jejich netečnost.

Síť tao je široká
a nikdo neví, jak ji rozhodit.

Moudrost východu

Karel Čapek, Anglické listy - úryvek z knihy

Útěk

Nakonec vyzradím hrozné věci. Například anglická neděle je strašlivá. Lidé říkají, že neděle je proto, aby se mohlo jet do přírody. Není to pravda, lidé jedou do přírody proto, aby se v divoké panice zachránili před anglickou nedělí. V sobotu popadne každého Brita temný pud někam uprchnout, tak jako zvěř v temném pudu prchá před blížícím se zemětřesením. Kdo nemohl uniknout, uchýlí se alespoň do kostela, aby v modlitbách a zpěvu přečkal den hrůzy. Den, kdy se nevaří, nejezdí, nekouká a nemyslí. Nevím, pro jaké nevýslovné viny odsoudil Hospodin Anglii k týdennímu trestu neděle.

Úžasná kniha, která se nedá moc popisovat, musí se přečíst. Karel Čapek byl byl velmi dobrým pozorovatelem, ale to nestačí. Dokázal svoje postřehy, pocity a zážitky mistrně popsat.

Anglické listy

Je jedním z nejproslulejších a nejčtenějších spisovatelů z období první republiky. 

Oplýval mnohostranným talentem, měl schopnost vidět na událostech a věcech to, co zůstává běžnému člověku nepovšimnuto. Dokázal přitom vyprávět vtipně, svěže a velmi vytříbeně.

Popisoval mistrně běžné životní události, ale pouštěl se i do světa fantazie. Oplýval bohatou fantazií a tak si to mohl dovolit.

Kdo je oním autorem, který uchvacuje čtenáře dodnes?

Nikdo jiný než Karel Čapek

Velmi oblíbenou oblastí psaní byly fejetony, napsal jich bezpočet, dočkaly se velkého úspěchu.

Čapek, jak známo, cestoval a tak mohou čtenáři obdivovat jeho poznatky, zážitky a postřehy z cest. Jeho nadání vnímat detaily umožňují čtenáři poznat alespoň trochu jiný kraj, jinou zemi.

Čapkovy „Anglické listy“ rozhodně stojí za přečtení.

Kdo chytá v žitě?

Tahle kniha zaujímá zvláštní místo v knihovně. Je důkazem toho, jak člověk vidí věci s odstupem let. Jinak jsem knihu vnímala v teenagerském věku, jinak jsem ji četla po deseti letech a zase jinak ji vnímám dnes. Ale jedno je jisté. Zůstává mojí oblíbenou a má čestné místo mezi knihami. Doporučila bych ji každému. Těžko říci proč. Nejlépe je vzít knihu a číst a potom už žádné proč nebude potřeba. Doufám.


Krátká ukázka z knihy

A víc vám toho vypravovat nebudu. Mohl bych vám ještě říct, co jsem dělal, když jsem přišel domů, a jak jsem onemocněl a do který školy mám jít na podzim, až se odsud dostanu, ale mně se nechce. Vážně ne. Mě tohle zrovna teď dvakrát nezajímá.
Spousta lidí, zvlášť ten psychoanalytik, co je tady, se mě v jednom kuse ptá, jestli se už budu snažit, až se v září vrátím zase do školy. To je fakt stupidní otázka podle mýho názoru. Já jen jako, že jak můžete vědět, jestli něco uděláte, dokud to neuděláte? A odpověď na to je, že to vědět nemůžete. Já si myslím, že snahu projevím, ale jak to mám vědět? Na mou duši, to je ale stupidní otázka.

Knihu si můžete koupit zde

půjčit v knihovně nebo od kamaráda. Ale doporučuji!

Tato kniha je navždy spojována s Markem Davidem Chapmanem, kterému byla zamítnuta již sedmá žádost o předčasném ukončení trestu. Nosil knihu stále u sebe. Lennon, stejně jako další známí lidé, které měl Chapman v plánu také zabít, Chapmanovi tolik připomínali nenáviděného hrdinu. Krátce před násilnou smrtí dal John Lennon Davidu Chapmanovi autogram. Chapman se ještě téhož dne vrátil a Lennona zabil před jeho domem na Manhattanu.