Z knihy Karla Kryla „Země lhostejnost“

Dívám se řemeslníkovi do práce. Sviní právě navoskované linoleum hovínky malty, část už jich rozšlapal, aby je posléze roznesl po baráku, vtlačil do koberce, znečistil rohožku. Fólie na přikrytí leží vedle něj, už šedá spadaným prachem, zbylým – a rozvířeným po majzlíku. Navrhl jsem mu, že tu fólii rozprostřu. On na to, že prý nic neznečistí. Fólie tu stojí asi padesátník. Přemýšlím, jak snadné by bylo začistit stěnu, pak zout boty, sbalit zaneřáděnou igelitovou plachtu a bez námahy vyhodit do popelnice.
Můj řemeslník je hodný chlapec z Československa. Stěnu začistil, poté se pokouší seškrábat špachtlí zaschlou vrstvu spadané omítky. Omítnuté linoleum zachytilo už několik škrábanců. Za půl hodiny seškrábal maltu. Vyjádřil jsem nespokojenost. Teď už další půlhodinku klečí, drhne rejžákem podlahu, při každém namočení vrací bahno na lino, ani ho nenapadlo, že by si mohl vzít čistou vodu. Započítal mi hodinu práce, ano opravdu nezahálel.
Přemýšlím, jak odstraním stříkance malty ze dveří. Po sloupnutí zanechává v laku zřetelně světlejší stopu. Přemýšlím, kam zatelefonovat, kde prodávají světlejší linoleum, kdo mi ho položí, přemítám, kde mají lak na přetření dveří, nebo že bych to linoleum přelakoval? Nejdříve ho ale musím umýt. Je vůbec prostředek, který odstraní maltu? Možná také existuje firma, která čistí koberce. Počítám, kolik bude stát vyčištění. S daní z nadhodnoty. A že bych taky měl utřít prach na nerozestřené fólii. Opravdu nezahálím, jen moje práce zůstala stát.
Jak očividně zobrazená československá pouť k prosperitě.
Ani se nedivím, že se bolševik za těchhle podmínek tak snadno vzdal moci. Dělat novou společnost s tímhle personálem?! Kdyby se jednalo o jedince, poděkoval bych za jeho přítomnost, objednal jiného, kvalifikovanějšího. Jak ale vyměnit národ?
Sleduji v novinách i na obrazovce bláboly nových kapitánů, mám pocit, že jim nějaká firma sestavená z odborníků podobných tomu mému zrovna čistí kapitánský můstek. Přál bych si namoutě, aby z podobného těsta byli i lékaři, kteří jim opravují organismus, narušený hloubáním nad tím, jak zase neodhlasovat potřebný zákon, jak zesabotovat rozhodnutí, kterak se nezúčastnit zasedání, aniž mi někdo za nepřítomnost zarazil poslanecký plat. Jen do voleb je třeba vydržet, pak už nám některá ze staronových mafií naši námahu vynahradí.
Žena pláče. Právě se hodinu marně snažila vydřít z koberce piliny. Můj řemeslník se totiž pustil do vyrábění okna. Zabalená fólie leží tentokrát na patře. Zbavil jsem ji prachu.

Vtipná a velmi trefná, veselá i smutná, ale krásná kniha ještě krásnějšího člověka.

William Shakespeare, Sonety

Je lepší špatný být nežli se špatným zdát,
Má-li být nevinný obžalován z viny
a ztrácet radost z cti, kterou mu může dát
ne to, co cítí sám, ale co soudí jiný.
Proč má mi druhý v svých necudných pohledech
naznačovat, že ví o mojí vášnivosti,
a nad mou křehkostí bdít ještě křehčí špeh,
který má za špatnosti i to, co já zvu ctností?
Ne, ne, já jsem, co jsem, a ti, kdo viní mne
ze všech těch přestupků, jmenují jen své viny:
já se smím napřímit, zatímco oni ne,
jejich duch nemůže odsuzovat mé činy!
Leda by tvrdili o světě veškerém,
že každý v něm je zlý a triumfuje zlem.