sobota 16. listopadu 2013

Khalil Gibran píše ve svém nádherném díle „Prorok“ krásně o dětech

A žena, jež držela na prsou kojence, řekla:
Mluvme o dětech.
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
jsou to synové a dcery
Touhy života po sobě samé.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás,
a ačkoliv jsou u vás, přesto vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku, ale ne své myšlenky,
neboť ony mají své vlastní.
Můžete dát domov jejich tělům,
ale ne jejich duším.
Neboť jejich duše bydlí v domě zítřka, 
který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony,
ale nezkoušejte je dělat stejné, jako jste vy
neboť život nejde pozpátku,
ještě dlí ve včerejšku.
Vy jste luky, z nichž byly vaše děti
vyslány jako živé šípy.
Střelec vidí cíl na stezce nekonečnosti
A napíná vás svou silou,
aby jeho šípy letěly rychle a daleko.
Připusťte, aby vaše luky znamenaly rukou Střelce radost – 
neboť tak, jak ON miluje šíp, jenž letí,
tak miluje i luk, který je pevný.