Jsem v sobě svět, jsem v sobě tajemstvím.
Jsem šeptem odhad výpočtů a drah.
Jsem pomyslná křivka melodie.
Jsem okno, krov, jsme návratu práh.
Jsem krůpěj, kterou rosa nevypije.
Jsem tíží a pokaždé jinou.
Jsem pelem, ale také rákosinou.
Jsem pohár vína, která naráz opíjí.
Jsem pláč, když lásku vzali jí.
Jsem tedy láska vždy a vším.
Jsem její paní, jsem jejím zajetím.
Jsem odhodlána trpět beze slova.
Jsem trs, kde láska roste vždycky znova.
Jsem kořínek, co pije život z hloubi.
Jsem koruna, co se s nebem snoubí.
Jsem šťastná i nad snítkou vřesu.
Jsem v lásce skála, svět klidně poponesu.
Jsem dálka hvězd i teplo dlaní.
Jsem s láskou život, odhodlání.
Jsem vším a navždy nesmrtelná.
Jsem žena.
A co bez lásky?
Jsem jizva, rána, kde i slunce zebe.
Jsem bezbranná a průvan sirou tmou.
Jsem tůň, s níž vlny nepohnou.
Jsem strach, co sám se bojí.
Jsem jablko, jež nikdo nerozkrojí.
Jsem bez díků balvan vprostřed pole.
Jsem bez lásky jak pískle holé.
Jsem sama v sobě v každý roční čas.
Jsem beze strun, jsem vysypaný klas.
Jsem smutek, nenechte mě bez plamene.
Jsem otázka, kterou nikdo nevzpomene.
Jsem, však nechci být, koho nikdo nepolíbí.
Jsem, však bez lásky vždy ženě něco chybí.
Jsem slib. Musím jej splnit. Pro čas krásy
Jsem Tvoje. Vše vzpomíná si.
Jsem náruč života obnažená.
Jsem láska. Žena.
